Nová sezóna se pomalu blíží. Většina lidí má léto spojené s dovolenou a odpočinkem. U vás to ale asi vypadá trochu jinak…

Navenek to možná vypadá, že florbal spí, ale ve skutečnosti připravujeme všechno podstatné pro novou sezónu. Po přihlašování družstev do soutěží připravujeme rozpisy tréninků, řešíme pronájmy hal, skládáme realizační týmy i hráčské soupisky jednotlivých týmů. Zároveň připravujeme rozpočty i organizaci celého roku.

Do toho samozřejmě běží činnost DDM. Tábory, soustředění, turnaje. Je jich 68. Takže práce je opravdu dost.

To už je pořádná porce. Znamená to, že máte telefon od rána do večera u ucha?

(smích) To ne. Telefon mi vlastně moc nezvoní. A jsem za to rád.

Když vede člověk větší organizaci, tak je nejlepší zprávou to, že všechno funguje. Máme zkušené hlavní vedoucí, vedoucí táborů, trenéry i kolegy, kterým můžeme důvěřovat. Samozřejmě jsme ve spojení a když je potřeba něco řešit, řešíme to. Ale největší pochvalou pro celý tým je právě to, když člověk nemusí každý den hasit nějaký problém.

Stejně tak to funguje i ve Wizards. Dnes už není možné, aby všechno stálo na jednom člověku. Máme kolem sebe schopné trenéry, vedoucí družstev i lidi, kteří zajišťují organizaci klubu. Bez nich by to prostě nešlo. Nový sekretář má za sebou první sezónu, tak předpokládám, že další již bude mnohem lepší.

Snad největším problémem jsou nyní rozkopané silnice a chodníky i na místech odkud na akce odjíždíme. Trochu to je chaos v celé Praze.

Když se ohlédnete za minulou sezónou, s jakým pocitem vstupujete do té nové?

Potěšil návrat mužů do 1. ligy. Je to sportovní úspěch a odměna za práci hráčů i trenérů.

Wizards jako klub dál rostou. S tím však souvisí i to, že musím slíbit, že zlepšíme komunikaci s rodiči hráčů v nejmladších kategoriích. Tam to od některých vedoucích a trenérů nebylo dobré. Teď to je na Lazim, který bude garantovat kategorie do starších žáků, aby se to zlepšilo. Od dorostu po muže to má na starosti Vítek.

Rozšiřujeme počet družstev, přicházejí nové děti, naši bývalí hráči si vedou dobře jako trenéři a stále více se daří vytvořit prostředí, které chceme.

Rozjíždí se nový projekt – Akademie Wizards. Co si pod tím mohou rodiče představit?

Wizards Academy je moderní nadstavbový program pro kluky a holky od 6 do 18 let, kteří mají rádi pohyb a chtějí na sobě pracovat nad rámec běžných týmových tréninků. V prvním roce akademie nabízíme ranní tréninky Morningstar, technické lekce Skills, kondiční cvičení Conditions a příměstské kempy Camps.

Na ty anglické názvy já moc nejsem. Ale Lazi ano. On je odborným garantem Akademie. Má schopnost zaujmout i naučit. Věřím, že to bude určitě hodně dobré.

Netvoříme elitní skupinu několika hráčů. Naopak. Chceme nabídnout možnost dalšího rozvoje všem dětem, které budou mít chuť na sobě pracovat.

Za mě, každý hráč se vyvíjí jiným tempem. Někdo potřebuje více pracovat na technice, jiný na pohybu, další na herním myšlení nebo sebevědomí. V běžném tréninku není vždy prostor věnovat se každému individuálně. Právě Akademie Wizards by měla tuto možnost nabídnout.

Individuální práce bude v budoucnu jedním z rozdílů mezi průměrnými a kvalitními kluby. Navíc asi bude i jednodušší vysvětlit rozdíl mezi aktuální výkonností a ambicemi hráče, často i jeho rodičů. Ale to by bylo spíše taky na samostatný článek.

Když mluvíte o dětech, je vidět, že právě práce s mládeží je pro Wizards pořád tím nejdůležitějším.

To platí už od začátku fungování klubu a nic se na tom nemění. V posledním roce jsme pak řešili rozdílnou úroveň vedení přípravy u části nejmladších týmů. Jednoznačně někteří trenéři i vedoucí musí přidat, tak aby každý z týmů pracoval i na vnitřní atmosféře v nich. Příkladem mohou být některé týmy přípravek a letos nově i mini přípravka. Její rozvoj mě úplně usadil. Ano, budoucnost každého klubu začíná u těch nejmenších.

Velký počet mládežnických družstev je pro klub závazkem. Opravdu velká základna a zároveň velká odpovědnost.

Pořád říkám, že nechceme děti vychovávat jen pro příští víkend nebo příští sezónu. Chceme jim vytvořit prostředí, ve kterém budou rády sportovat několik let.

Potěší, když se po letech vracejí naši odchovanci jako hráči, trenéři nebo vedoucí družstev. To znamená, že se u nás cítili dobře a chtějí stejnou zkušenost předávat dál.

A právě to je podle mě budoucnost Wizards.

Na druhou stranu by si každý, kdo chce hrát florbal, měl uvědomit, že bez zaujetí a sportovní práce na sobě to nejde. Očekávání začínajících hráčů někdy neodpovídá vlastní přípravě a přístupu na trénincích. Prostě vše nepřijde samo, ve velké většině to musí každý sám odmakat. Jen tak se jejich sny mohou stát skutečností. A tam potřebují spolupráci všech, kteří se na tom podílejí, včetně rodičů. Asi bude vhodné, pokud bude ochota, si třeba popovídat s Danem Maxou, který dlouhou dobu hrál florbalovou extraligu, co to všechno znamenalo.

Klub se za poslední roky hodně rozrostl. Nemáte někdy obavu, aby neztratil svoji rodinnou atmosféru?

Neztratí. Pokud nebudeme spěchat příliš!

Růst je skvělý, ale nesmí být samoúčelný.

Pořád chci, aby trenéři znali děti jménem, aby rodiče věděli, za kým mohou přijít, a aby se hráči po letech rádi vraceli.

Samozřejmě se občas ve vedení neshodneme. Někdy vedeme dlouhé debaty o tom, jakou cestou se vydat. Něco se i nepovedlo. A myslím si, že to není špatně. Když se lidé dokážou slušně pohádat o tom, co je pro klub nejlepší, většinou z toho nakonec vznikne nějaké, většinou lepší řešení.

Nechci, aby Wizards přestali být klubem postaveným na vlastních odchovancích. Nechci, aby práce s dětmi ustoupila do pozadí jen proto, že máme první ligu mužů. A nechci ani to, aby se sport stal pro rodiče finančně nedostupným.

Ve spoustě věcí jsem připravený hledat kompromis. Ale pokud bychom měli přijít o tyhle hodnoty, pak bych měl pocit, že jsme se vydali špatnou cestou.

Proto mám radost, že i když se někdy dlouho dohadujeme, nakonec se vždycky dokážeme domluvit. Právě díky tomu jsou dnes Wizards silnější.

Pojďme k mužům. Když jsme spolu před rokem dělali rozhovor, říkal jste, že o postupu do 1. ligy nechcete mluvit a že uvidíte, kam vás sezóna zavede. Nakonec se to povedlo...

To je pravda. (úsměv)

Ve sportu nemám rád velká prohlášení. O to větší radost mám, že se návrat do 1. ligy opravdu podařil. Byla to odměna za dlouhodobou práci hráčů, trenérů i všech lidí kolem mužského a juniorských týmů.

Na druhou stranu bych nerad, aby se všechno točilo jen kolem první ligy. Wizards nejsou klub jednoho družstva. Mužské áčko je samozřejmě výkladní skříní klubu, ale za ním stojí desítky trenérů, stovky dětí, rodiče, vedoucí družstev i lidé, kteří se starají o chod klubu. Bez nich by žádná první liga nikdy nebyla.

Proto máme z postupu velkou radost, ale zároveň zůstáváme nohama na zemi.

Je dnešní klub silnější než v době, kdy Wizards hráli první ligu naposledy?

Snad ano. Ale kdo zažil začátky, nadšení, ochotu, obětování tak by si asi přál, aby se něco z toho vrátilo.

Nechci porovnávat jednotlivé hráče nebo týmy, každá doba je jiná. Ale jako klub jsme určitě silnější.

Máme širší členskou základnu, více družstev, více kvalifikovaných trenérů, lepší podmínky pro přípravu hráčů i větší zkušenosti. Za poslední roky prakticky ladíme spolupráce mezi DDM a spolkem. Daří se stabilizovat fungování klubu a vznikla řada nových projektů.

To všechno nám dává větší jistotu než před lety.

Samozřejmě první liga bude náročná. Aspoň věřím, že jsme na ni připraveni mnohem lépe než tehdy.

Co bude cílem mužského áčka?

Vyhrávat. To funguje. Uděláme co nejvíc pro to, abychom byli v první lize konkurenceschopní a hráli florbal, za který se nebudeme muset stydět.

Na druhou stranu nechceme kvůli jedné sezóně měnit filozofii klubu. Nebudeme dělat překotné kroky jen proto, abychom dosáhli krátkodobého výsledku. Pořád chceme stavět především na vlastních odchovancích a hráčích, kteří jsou s Wizards dlouhodobě spojeni.

Právě to je cesta, která má budoucnost.

Mužské týmy se letos také trochu nově skládaly...

Ano. A asi to ještě není ani u konce.

První liga přináší nové nároky a tomu jsme museli přizpůsobit i fungování mužské složky.

Áčko bude hrát první ligu, béčko bude tvořit přímou návaznost, vč. juniorů na první tým, céčko nabídne prostor dalším hráčům mužské kategorie.

Chtěli jsme znát také názor samotných hráčů. Každý měl možnost říct, ve kterém týmu by si představoval své působení.

Samozřejmě konečné rozhodnutí zůstává na trenérech. Ti nesou odpovědnost za výsledky i fungování jednotlivých družstev. Myslím si ale, že otevřená komunikace je důležitá a že hráči by měli mít možnost svůj pohled říct.

U mužů pokračuje ve funkci hlavního trenéra Vítek Voltr. Je kontinuita důležitá?

Ano je.

Postup do první ligy není otázkou jedné sezóny. Vítek Voltr, Dan Maxa i Petr Krob odvedli velký kus práce. Dan však už před sezónou avizoval, že pokud tým postoupí do 1. ligy, nebude pokračovat jako trenér ani jako hráč A týmu. Předpokládám, že se společně s Martinem Lazárkem a Danem Šulcem bude věnovat B týmu, kde si zároveň i zahraje. Tam přejdou i někteří další hráči loňského A týmu.

Petr Krob má na starosti nadále kondiční přípravu. Dnešní florbal je nesmírně rychlý a fyzicky náročný sport. Bez kvalitní kondiční přípravy se už na vyšší úrovni hrát nedá.

Realizační tým odvedl velké množství práce a věřím, že bude dobře fungovat i v první lize. Navíc bude posílený o Káju Smutného, který mnohé z toho, co ho čeká, vykonával již jako hráč.

Jedním z témat posledních let byla spolupráce s Butchisem. Ta bude pokračovat i nyní, kdy budou mít oba kluby svůj tým v první lize?

Ano. Spolupráce bude pokračovat v dorostu, juniorech a u mužských týmů B a C. Mužská áčka už budou fungovat samostatně, což je logické. To však nebrání tomu, že náš odchovanec Marek Bauer bude na soupisce Butchisu a naopak některý hráč Butchisu bude v novém roce hrát za Wizárdy.

Já pořád považuji naši spolupráci za správnou, junioři ve společném týmu mnohem snadněji přecházejí do mužských týmů, stejně tak dorostenci do juniorů.

Každý hráč se vyvíjí jiným tempem. Někdo je připravený na vyšší soutěž dříve, někdo později. Díky spolupráci mají hráči více možností sportovního růstu a zároveň neztrácejí kontakt s klubem, ve kterém vyrůstali. Pokud si to nekomplikujeme sami, tak to funguje. Náš postup do 1. ligy, si přiznejme, to trochu víc zkomplikoval.

Dá se říct, že návrat do první ligy mění ambice Wizards?

Nemyslím si. Spíš potvrzuje, že cesta, kterou jsme se před lety vydali, má smysl.

Pořád chceme být především klubem, který vychovává vlastní hráče. Chceme, aby děti, které dnes přijdou do přípravky, měly jednou možnost zahrát si první ligu nebo jinou soutěž právě za Wizards.

To je podle mě ta ideální cesta. Patří k tomu i odchody a návraty.

První liga není cíl sama o sobě.

Je výsledkem dlouhodobé práce celého klubu.

A pokud se nám podaří zachovat naši filozofii a současně být úspěšní i sportovně, pak budeme spokojeni.

Když vás člověk poslouchá, pořád se vracíte k jedné věci – k vlastním odchovancům. Je to pořád základní filozofie Wizards?

Jednoznačně ano.

Myslím si, že právě to je největší síla našeho klubu. Vždyť již v minulém roce za mužské A hrál junior Vojta Stádník, Vojta Seeman. V předcházejícím roce tam přešlo našich dalších 8 juniorů. (Jakub Sedliský, Marek Sedliský, Adam Bednář, Matěj Bednář, Vojta Göpfert, Lukáš Tichopád, Tomáš Havelka, Patrik Vachata).

Nechceme stavět úspěch na tom, že každý rok přivedeme několik hotových hráčů odjinud. Chceme, aby většina hráčů prošla našimi přípravkami, žákovskými kategoriemi, dorostem, juniory a jednou si zahrála za mužské týmy Wizards.

To samozřejmě neznamená, že někdo nový nemůže přijít. Každý, kdo zapadne do kolektivu a chce být součástí klubu, je u nás vítán. Ale dlouhodobě chceme stavět především na lidech, kteří u nás vyrostli.

Právě ti dávají klubu identitu.

Přesto o některé talentované hráče přicházíte...

To ke sportu patří. Občas to člověku vezme chuť. Uprostřed sezony to navíc přidělá spoustu starostí.

Když se některý z našich hráčů dostane do vyšší soutěže nebo třeba do reprezentačních výběrů, máme z toho radost. Je to potvrzení, že práce našich trenérů měla smysl.

Nikdy jsme nikomu, na konci sezony, nechtěli bránit v tom, aby šel za svým sportovním snem.

Na druhou stranu bych si přál, aby se více mluvilo také o práci klubů, které tyto hráče několik let vychovávají.

Za kvalitním hráčem nejsou jen jeho schopnosti a jeho pracovitost. Jsou za ním stovky hodin práce trenérů, tisíce kilometrů na turnaje, pronájmy hal, soustředění, vzdělávání trenérů i podpora rodičů.

To všechno je práce, která nemusí být tak moc vidět, protože se bere jako samozřejmost.

V minulosti jste několikrát upozorňoval i na oslovování velmi mladých hráčů...

Ano, a myslím si, že to není dobře.

Rozumím tomu, že každý klub chce pracovat s kvalitními hráči. To je naprosto přirozené.

Ale osobně si myslím, že není správné, když se oslovují děti už v kategoriích elévů nebo mladších žáků. V tom věku by děti měly hlavně sportovat, učit se základům, mít radost ze hry a vytvářet si vztah ke svému klubu. Myslím si, že je ještě příliš brzy na to, aby řešily, kde budou jednou hrát nejvyšší soutěž.

Každý klub má právo oslovovat nové zájemce o sport. Já bych byl ale raději, kdyby se více hledaly nové děti, které chtějí začít sportovat, než aby se přetahovaly děti, které už několik let někde poctivě vyrůstají.

Třeba by potom klubům zbylo i více času na to, jak s každým z nich pracovat. Je to důležité proto, aby se v rámci florbalu snižovalo procento nových hráčů, kteří příliš brzo končí s florbalem. To je u mnoha klubů dramatické. Pak otázka zní, proč.

Myslíte si, že současný přestupní systém dostatečně chrání práci výchovných klubů?

Zasloužil by si širší diskusi. Tu však velké kluby nechtějí. Stav jim vyhovuje.

Nejde ani tak o samotné přestupy. Ty ke sportu patří a vždy patřit budou.

Spíš si myslím, že současný systém nedokáže dostatečně ocenit dlouholetou práci klubů, které děti vychovávají.

Když si spočítáte, kolik let se trenéři jednomu dítěti věnují, kolik času stráví v tělocvičně, kolik prostředků klub investuje do jeho rozvoje, pak odstupné ve výši několika tisíc korun těmto nákladům vůbec neodpovídá.

Neříkám to proto, že bych chtěl někomu přestupy zakazovat.

Jen si myslím, že český florbal bude do budoucna potřebovat silné výchovné kluby. A pokud chceme, aby dál poctivě pracovaly s dětmi, měla by být jejich práce více respektována. Pokud přestanou, nebude kde brát.

Přesto z vašich slov necítím hořkost.

To určitě ne.

Pořád věřím, že kvalitní prostředí, dobré vztahy a poctivá práce mají větší hodnotu než rychlé zkratky.

A právě na tom budeme Wizards stavět i v dalších letech.

Znamená to, že nechcete být klubem, který za každou cenu honí výsledky?

Ty jsou taky potřeba, ale přesně tak.

Samozřejmě chceme být úspěšní. Každý trenér i každý hráč chce vyhrávat. Radost z letošních výsledků třeba na Nisa Openu, Tallin Cupu i mnoha dalších je veliká. Měl jsem obrovský strach z prvního turnaje nového složení juniorů na Prague Games. Až na výbuch v posledním zápase, který nám vůbec nevyšel, mě uzemnili svým přístupem a týmovostí. V dobrém slova smyslu.

Úspěch nelze měřit jen podle tabulky. Úspěchem je i to, když vidím kluka, který u nás začínal v první třídě a dnes hraje za muže. Jsou to opory.

To je podle mě skutečný úspěch klubu. Tím nechci snižovat úspěchy každého z týmů i každého hráče jednotlivých týmů.

Čím starší jsem, tím si více uvědomuji, že výsledky přijdou a zase odejdou.

Ale pokud si děti odnesou ze sportu kamarády, vztah k pohybu a jednou budou chtít něco vrátit dalším dětem, pak jsme naši práci udělali dobře.

A to je cíl, který bych nikdy nechtěl obětovat kvůli jedné medaili nebo jedné sezóně. Ale to už se asi moc opakuji.

Když se podíváme na klub jako celek, čeká vás letos další rozšíření mládežnických kategorií.

Ano a mám z toho velkou radost.

Do soutěží přihlašujeme čtyři družstva přípravek, čtyři družstva elévů, tři družstva mladších žáků a dvě družstva starších žáků. Pokračovat budou také dorostenci, junioři, všechny mužské týmy i ženská složka. Přitom jsme připraveni, pokud to bude účelné, u mladších družstev přihlásit i další družstva, aby co nejvíc dětí hrálo soutěžní utkání.

V ženských kategoriích budou hrát ženy i dorostenky. Přesto nás dění z minulého roku poznamenalo. O to víc nás mrzí, že z 11 hráček co vloni odešli do jiných týmů hrají již jen 3. Ale to je i odpovědnost klubů, které hráčky tahají. Nakonec uspějí jenom ty, kterým dají příležitost hrát. Sedět na lavičce baví málokoho, ať už z toho medaile je nebo ne.

Dorostenkám přibude další samostatný trénink v tělocvičně U Obory v Uhříněvsi, což považuji za další krok ke zkvalitnění jejich přípravy. Přesto si trenéři obou kategorií budou muset ujasnit herní systém a organizaci hry. Zkušenosti na to mají jak Patrik Vachata u žen, tak i Vanda Sudíková a Matěj Hosperger u dorostenek. U nich pak bude vhodné přidat a zapojit i nějakou emoci 😊.

Současně chceme více využívat halu v Kunraticích. V minulých letech se osvědčila a letos v ní budou ve větší míře trénovat i dětské a mládežnické kategorie. Tam by měl být do budoucna prostor i pro rozvoj dívčích kategorií. Je to otázka 3-5 let, jak to dopadne. Pak se uvidí.  

Myslím si, že kvalitní tréninkové podmínky jsou dnes stejně důležité jako kvalitní trenéři.

Každý rok ale znamená také vyšší náklady. Jak složité bylo připravit financování nové sezóny?

Asi jako ve všech sportovních klubech.

Náklady rostou prakticky ve všem – pronájmy sportovišť, doprava, rozhodčí, materiál i další služby.

O to více si vážím toho, že se nám daří získávat podporu z veřejných prostředků.

Z Národní sportovní agentury jsme letos obdrželi dotaci ve výši 1 858 000 korun a od hlavního města Prahy dalších 477 781 korunu.

Společně s podporou DDM Praha 10 – Dům UM, spolku, jednotlivých městských částí, kde působíme a účastnickými příspěvky od dětí bychom měli zvládnout financování celé sezóny bez větších problémů. Spíše perlička, Praha 10, kde máme nejvíc činností a nejvíc dětí z Prahy 10 ve florbalu, nás v posledních letech ani jednou nepodpořila, protože „prý“ je klub spojen s DDM. Kdyby stejná měřítka dodržovala i u ostatních subjektů, tak by to nevadilo. Takhle to zavání zlou vůlí. Ale to je jejich volba a jejich zodpovědnost. I bez nich to zvládneme.  

Mým dlouhodobým cílem je, aby florbal zůstal dostupný co nejširšímu okruhu dětí. Proto chceme i letos zachovat účastnické příspěvky na současné úrovni nebo je navýšit jen v opravdu nezbytné míře.

Myslím si, že sport by neměl být výsadou jen těch, kteří si mohou dovolit platit vysoké částky.

DDM a Wizards spolupracují už řadu let. Jak dnes tuto spolupráci vnímáte?

Já vlastně ani moc nepřemýšlím nad tím, kde končí DDM a kde začínají Wizards, spolek.

DDM založilo Wizárdy. To znamená, že jako „rodič“ se o ně stará.

Někdo začne v kroužku DDM, jiný již v současnosti přijde rovnou do Wizards, ale naším společným cílem je vytvořit dětem kvalitní prostředí pro sport i volný čas.

Myslím si, že právě realizace smlouvy o spolupráci mezi DDM a spolkem je jednou z našich dalších předností.

Samozřejmě občas vedeme dlouhé debaty o tom, jakou cestou se vydat. Někdy máme rozdílné názory a není to vždy jednoduché.

Důležité je, že nám všem jde o stejnou věc – aby děti měly co nejlepší podmínky.

Jedním z dlouhodobých témat je také nová sportovní hala. Posunul se projekt zase o něco dál?

Posun zde je, snad i významný. Zatím nám však vždy do toho někdo hodil vidle.

Původně jsme připravovali přetlakovou halu, dnes už se projekt připraven jako pevná sportovní hala.

V současné době čekáme na vydání stavebního povolení před dokončením stavby. Projekt je zařazen v číselníku investičních akcí hlavního města Prahy a odbor školství, mládeže a sportu již přidělil investičního technika, který připravuje kompletaci projektové dokumentace pro výběr zhotovitele.

To všechno jsou kroky, které možná nejsou na první pohled vidět, ale jsou velmi důležité.

Nakonec projekt dopadne dobře, stejně jako loňské dokončení obou hřišť na Zahradním Městě, kde v původním stavu hřišť šlo o nepříjemné úrazy.

I halu se podaří dovést do úspěšného konce. Nejen kvůli Wizards, ale kvůli všem dětem i dalším sportům na Zahradním Městě.

Každá nová sportovní hala v Praze pomůže stovkám dětí.

Navíc DDM v rámci revitalizace sportovišť na ZM připravuje vybudování volejbalového hřiště za tělocvičnou a vedle dopravního hřiště vznikne dříve či později PumTrack.

Když se za rok znovu sejdeme u podobného rozhovoru, co byste si přál, aby v něm zaznělo?

Přál bych si, aby bylo vidět, že jsme se zase o kus posunuli.

Samozřejmě budu rád, když se mužům bude dařit v první lize. A když ne, tak věřím, že to kolektiv s odchovanci v rámci týmu zvládne.

Stejně tak budu rád, když se rozběhne Akademie Wizards podle našich představ, když budou děti chodit rády na tréninky, když se nám podaří udržet kvalitní trenéry a když se zase o něco posune projekt nové haly. Nejlépe, kdyby již stála.

Ale víte, co bych si přál asi nejvíc?

Abychom ani při dalším růstu neztratili to, co dělá Wizards Wizards.

Abychom pořád byli klubem, kam rodiče s důvěrou přivedou své dítě. Klubem, kde děti najdou kamarády, dobré trenéry a prostředí, ve kterém mohou sportovat řadu let.

Výsledky jsou důležité.

První liga je krásná.

Ale opravdovou budoucnost klubu vidím v tom, že za deset let budou naše tělocvičny pořád plné dětí, že se budou vracet naši odchovanci jako trenéři, vedoucí a že si lidé budou o Wizards říkat, že je to klub, kde se dobře sportuje i dobře spolupracuje.

Pokud se nám tohle podaří, budu spokojený.

Ve Wizards působíte od založení, resp. jste jej založil, tedy už více než dvacet let. Změnil se za tu dobu klub?

Obrovsky.

Když se ohlédnu zpátky, je až neuvěřitelné, kam jsme se posunuli. Z několika družstev jsme se dostali do situace, kdy máme desítky týmů, stovky hráčů, desítky trenérů a dobrovolníků, vlastní zázemí, spolupráci s DDM i dalšími partnery a dnes znovu i první ligu mužů.

Když jsme začínali, dělali jsme většinu věcí dobrovolně a po práci. Dnes už je klub mnohem větší a některé činnosti bez profesionálního zajištění dělat nejdou. Přesto bych nerad, aby se z Wizards někdy vytratila ochota dělat něco navíc pro děti. Pořád pracujeme hlavně s dětmi a pořád chceme, aby se u nás cítily dobře. To je podle mě největší hodnota, kterou si musíme udržet.

Udělal byste dnes něco jinak?

Určitě. Ale to je ve všem. Myslím, že je to přirozené a patří to k životu.

Co byste chtěl na závěr vzkázat všem, kteří jsou součástí Wizards?

Především bych chtěl poděkovat.

Hráčům, trenérům, vedoucím, rodičům, rozhodčím, partnerům i všem dalším, kteří Wizards věnují svůj čas. Často je nejvíc vidět ten, kdo dává góly nebo stojí na střídačce. Každý klub ale stojí hlavně na lidech, kteří nejsou tolik vidět. Na těch, kteří připravují tréninky, jezdí s dětmi na turnaje, sedí u stolku časoměřičů, pomáhají při pořádání akcí nebo prostě udělají něco navíc, protože mají Wizards rádi.

Bez nich by žádný klub nemohl fungovat.

A pokud bych si mohl něco přát do dalších let, pak jediné – abychom si i přes další růst zachovali chuť spolupracovat.

S rodiči a hráči se sejdeme v první polovině září na schůzkách kategorií před novou sezonou v Divadle U22.

Přeji všem našim hráčům, trenérům, rodičům i příznivcům hodně zdraví, radosti ze sportu a úspěšnou sezónu 2026/2027. Ať se nám společně podaří zase posunout Wizards o další krok dopředu.

A přijďte ve velkém počtu fandit, ať první ligu zvládneme!